Tradiční podzimní výprava na Velký Blaník

Napsal uživatel Jerry dne Po, 07.11.2011 - 23:04

Jako každý rok i letos jsme uspořádali o říjnovém víkendu výlet na posvátnou horu Blaník a v nelehkém klání plném nástrah a obtížných úkolů jsme se utkali o legendární Blanický šíp, putovní to trofej nevyčíslitelné hodnoty. Naši strastiplnou pouť jsme započali v starobylém sídle jež slove Mladá Vožice odkud jsme se jali dobýti blízký hrad Aleše z Rýzmburka. Náše družina o pouhých čtyř členech, navíc téměř beze zbraní, stála tváří v tvář několikanásobné přesile vybavené krom jiného také celým jezdectvem čítající asi třicet jezdců. Naše odvaha, odhodlání, lstivost a bohatství spolu s písní na rtech nás však dovedla k vítězství bez ztrát a na věžích Šelmberku tak zavlály naše vlajky a my se mohli bezstarostně věnovat alchymistické práci v místních lesích.

Hordy našich koedukovaných vojsk se poté dále posunovaly severním směrem po krví vytyčené stezce a obsazovaly jednotlivé vsi a stavení. Sílu na další a další klání nám dodávaly občasné přestávky spojené s doplněním potravy a tekutin, o veselou mysl se staral zejména náš mohutný bratr, jenž prý v mládí pozřel statného berana, jehož DNA se částečně přenesla na konzumentovu. Žel Bohu řada veselých průpovídek se nesetkala s odezvou ze strany našich vnadných div, neboť mají nezanedbatelné mezery ve vzdělání.

Během přesunů jsme za pomocí složitých kartografických kreseb a zapojení poznatků průzkumníků vymysleli geniální postupový plán na dobytí Velkého Blaníku a následného připojení se ke svatému Václavu a jeho vojskům. Blaník jsme v pozdních odpoledních hodinách nečekaně a netradičně obešli ze strany jihovýchodní a východní a vrchol se jali dobývat ze strany severovýchodní. Tato fáze byla naprosto vyčerpávající a sebrala nám téměř všechny zbývající síly, neboť Blaník je z této strany úplně stejně snadno přístupný, jako ze všech stran ostatních. Naše družina nebyla však n ikdy zvyklá se vzdávat a tak jsme vrchol za mírného šera dobyli a setkali se zde se svatým Václavem, jenž nám řekl, že jsme ještě příliš mládi a nezkušeni na to, abychom se připojili k jeho vojskům, a že se tedy máme ještě jíti trénovat v boji k jeho podkonímu Láďovi do nedalekých Louňovic a uspořádat zde finální utkání o legendární Blanický šíp.