LST Staré hory – HILAHDIH Tábor 24. 7. – 7. 8. 2010 HLEDÁNÍ ZTRACENÝCH BATAMBŮ

Napsal uživatel Jerry dne Pá, 05.11.2010 - 13:31

Náš tradiční střediskový tábor nedaleko Tábora vedla rada starších: br. Jerry, br. Zub, br. Hrouda, ses. Hroch a ses. Jazzinka.

Vůdkyní byla ses. Jazz, br. Zub plnil povinnosti zdravotníka a hospodářství jako každoročně zkompletoval br. Vlk (vůdce střediska). Cena tábora byla letos stanovena na 2200 Kč. Zařizování spojené s přípravou tábora proběhlo bez potíží a z největší části se ho zhostil br. Jerry. Konání tábora jsme oznámili majitelům pozemku, obci, hygieně, domluvili jsme každodenní nákup potravin v místním obchodě, naši neměnnou ošetřující lékařku a nechali udělat rozbor studánky. Posekání louky a další přípravné práce před táborem zajistili hlavně br. Jerry a br. Zub a pomoci přišli i bývalí členové oddílů.

Jak již název napovídá, letošní celotáborová hra se odehrávala v indiánském prostředí. Naším hlavním úkolem bylo zdokonalit své schopnosti, abychom se mohli vydat za kmenem statečných bojovníků Batambů, kteří se ztratili při lovu za nevyjasněných okolností. Bílý muž byl neúprosný a nic nám nedal zadarmo, museli jsme se potýkat s všelijakými nástrahami a odrážet jeho neustálé výpady. Naštěstí nás Batambové nenechali bez pomoci a neustále nám dodávali odvahy, pro ně to také nebylo jednoduché, protože Bílý muž nesměl tušit o žádné naší komunikaci.

Na naší dlouhé cestě nás navštívil br. Fox a tak jsme si vyrobili potřebné součásti našeho oděvu a mohli se na dalekou cestu náležitě připravit. Každý den jsme se vydávali hledat noční stopy, které nám tajně zanechávali Batambové. To bylo pro mnohé indiány opravdové sebezapření. To, že každý plnil zkoušku dospělosti, není ani potřeba zmiňovat, to je mezi indiány samozřejmé. Svými moudrými radami nám také pomohl vydat se tou správnou cestou šaman, který na nás čekal osamocen při měsíčku daleko za ohnivou řekou. Dojít k němu stejně jako pro jedno z posledních významných znamení, nás stálo mnoho sil, proto bylo potřeba se pořádně pravidelně posilňovat.

Poslední noční stopa byla záhadná, nebylo jednoduché ji rozluštit, ale podařilo se a mohli jsme se plně vyzbrojeni vydat vstříc otázce, najdeme Batamby, kteří nám tak chybí? To nebylo nic pro nezdatné členy našeho kmene, a proto každý musel přesvědčit náčelníka, že na tak náročnou cestu opravdu má a zaslouží si být vybrán jako zástupce ostatních členů kmene. Za svitu měsíce se vybraní vydali, kam jim hvězdné stopy ukazovaly. Cesta to byla dlouhá, náročná a nic pro bojácné. Na jejím konci na nás u ohně čekal sám náčelník Batambů. Tak jsme se těšili, až se s ním setkáme… Poblahopřál všem členům k pořádnému pokroku a dozrání nejen ve schopnostech fyzických, ale i psychických a nastínil nám plán Batambů. Oni budou dále bojovat proti Bílému muži, který je nyní sice zraněn a jeho útoky jsou odraženy, ale brzy jistě zaútočí znovu, možná jinde… a my se máme starat a pečovat o svůj kmen, jak nás naučili a vychovávat další potomky ve stejném duchu. Pozorně nás také všichni pozorovali při úspěšném plnění zkoušek dospělosti a každý dostal pamětní listinu a něco sladkého na zub:-) Při slavnostním závěrečném ohni byl tradičně zrekapitulován celý tábor a oceněni všichni přítomní drobností a velkým diplomem. Nejvíce bodů získal br. Eidam, který měl dokonce 2 x víc bodů než poslední z členů kmene, a nejlepší světluškou se stala ses. Terel. Letošní „kroužkové“ bodování bylo podařené i v lehkém odečítání při nějakém „prohřešku“: stačí vzít horní kroužek a hotovo. U ohně samozřejmě nechyběly vydařené scénky, jak mladých indiánů, tak rady starších.

Co se zranění týče, máme dvouletou periodu, loni se nám větší problémy vyhýbaly, letos nikoliv. Setkali jsme se naštěstí jen s podezřením na vzteklinu, kdy br. Kuba honil divoké kočky, a pak nás zážitky plně zásobil náš 13. táborový den. Ráno jel br. Marťan nakoupit na kole a přeběhla mu přes cestu černá kočka, poté br. Zub při přípravě slavnostního ohně vyzkoušel do palce ostrost naší Fiskars sekerky a zatímco byl ošetřován, začalo ses. Terel bolet břicho a konec tábora bohužel prožila už v nemocnici, naštěstí již bez bolestí a také bez slepého střeva. Pevně věříme, že příští tábor bude zas ve znamení toho loňského „zdravého“. Letošního tábora se zúčastnilo 11 členů střediska: 2 vlčata, 2 světlušky, 2 skauti, 1 rover, a 4 činovníci, na jeden týden byl členem tábora také br. Jája a na krátké návštěvy se na nás přijelo podívat několik dalších bývalých členů.

Tábor nám skoro celý propršel, ale trudomyslnosti jsme rozhodně nepodlehli a plně jsme toho po trojkařsku využili! Bylo nám zkrátka veselo :-)