Historie střediska

Vznik a životaschopnost našeho oddílu lze přirovnat k doutnajícímu ohni, jehož žár souvisel s národnostním a sociálním smýšlením národa v dané době. Jako 3. chlapecký byl náš oddíl založen 16. května 1925 profesorem táborského gymnázia J. Frösslem (Kuba), aby po roce ukončil činnost. O jeho znovuzrození se pokusil r. 1929 bratr Pech. S nástupem nacistů k moci v sousedním Německu narůstá i národní uvědomění v naší zemi. Do čela „Trojky“ se od roku 1936 postavil bratr Václav Matoušek (Toušek), který u kormidla setrval až do násilného pozastavení skautského hnutí gestapem (r. 1941).

Již v prvních květnových dnech roku 1945 svolává bývalý rádce Trojky bratr Jaromír Šimek (Johny) členy oddílu k obnovení činnosti. Pod jeho vedením se uskuteční ještě téhož roku letní tábor u řeky v Sezimově Ústí (proti vile E. Beneše) a účastníci pomáhají hlavně při žních v okolí. Neslavný rok 1948 znamenal pro Trojku přerušení činnosti, protože Junák byl komunisty násilně začleněn do jejich ustanovené organizace ČSM – Pionýr.

Psal se rok 1964 a bývalý člen trojky Otto Findeis (Akéla) založil při ODPM (Okresní dům pionýrů a mládeže) Zálesácký kroužek pro chlapce i děvčata od deseti let věku. V tomto kroužku skrytě obnovil nejen skautský družinový systém, ale z části i výchovný, včetně skautských zákonů a slibu. Zálesáci měli i své kroje (ne nepodobné skautským), které se používaly výhradně na letních táborech.

Po legalizaci Junáka v březnu r. 1968 zálesácký kroužek ihned přešel pod jeho křídla. Vznikl nový název oddílu „HI-LAH-DIH“ (překlad z jazyka objiwa: průzračný a čistý pramen) a dává si slib udržovat odkaz zakladatele A. B. Svojsíka i v budoucnosti. Oddíl vydává svůj časopis „Táborníček“, později „Táborák“. Roku 1970 bratr Akéla ukončil své další působení v Trojce. Důvodem byla opětovná likvidace Junáka s příchodem „komunistické normalizace“ a jeho začlenění do PO SSM (Pionýra), včetně majetku, finanční hotovosti a klubovny. Trojka, tak jako ostatní táborské skautské oddíly, byla začleněna pod PS J. Žižky z Trocnova. Nesmí dále používat své jméno a tak používá název – „Zálesáci“. Pod vedením Miloše Blechy (Luigi), později Milana Bumerle (Táta) se postupně, tak jak odumírá, spojuje s dalšími zbytky bývalých skautských oddílů a sporadicky působí až do roku 1978.

2. prosince 1989 v podvečer se sešli táborští skauti a skautky v loděnici u Lužnice, aby společně obnovili své zaniklé oddíly. Z bývalé Trojky se sešlo sedm členů a bratr Akéla předal „popel“ oddílu bývalému rádci Jiřímu Čikešovi (Patt), aby ho proměnil v život a obnovil pro další generace. Další historie Trojky je i průřezem naší činnosti, kterou lze zhruba rozdělit na pětileté etapy.

1990 – 1995

Z počátku se tlupa formovala na ryze skautský oddíl. Počáteční euforii nahradily cílevědomé kroky k zavedení a upevnění skautských principů. Ne všichni byli ochotni je akceptovat, protože stále byla vžitá pionýrská koncepce vedení oddílů, ale i letních táborů, zaměřená na „zabití“ volného času.

Přesto, od prvé schůzky v lednu r. 1990 uběhlo jen pár měsíců a byl zaveden družinový systém, následuje třítýdenní letní tábor v Lopečku. V roce 1991 získáváme do pronájmu stálou letní základnu nedaleko Tábora ve Starých Horách. Pořádáme zimní tábor v Novohradských horách (93), aktivně se podílíme na skautské Akademii pro táborskou veřejnost, pořádáme střediskové hry (90, 92) a několik jiných i sami vyhráváme. Pro svou aktivitu nemůžeme ani chybět při založení nového 12. střediska „Kalich“ (93). Od ledna 1994 vydáváme pro rodiče i přátele „Trojky“ oddílový časopis Pramen, ale i jiné metodické publikace určené pro vnitřní potřebu oddílu.

V září 1994 přichází do oddílu tucet chlapců ze 4. oddílu. Stalo se tak, abychom jim pomohli dál pokračovat v činnosti, když jejich mateřský oddíl stanul před zánikem. Protože se jednalo o chlapce již starší, znamenalo to i podstatný zásah do zaběhnutého života oddílu. Chlapci se z pochopitelných důvodů velmi těžko sžívali s novým prostředím. Ti kteří vytrvali, si postupně našli své místo a stali se platnými členy.

Po letním táboře v létě roku 1995 se oddíl rozchází s činovníky, kteří zakládají svůj vlastní 13. oddíl „Larkwei“. Ke konci tohoto období prochází Trojka krizí „skautských principů“, kdy na jedné straně stojí většina činovníků oddílu, na straně druhé vůdce oddílu – Patt. Tito činovníci, podporováni vedením střediska na základě nové koncepce ÚRJ se snaží o kolektivní převzetí Trojky i neskautskými způsoby (bojkot oddílového programu, štvaní proti vůdci, fyzické výhrůžky, apod.).

1995 – 2000

Od září 1995 se náš oddíl stává smíšeným, zakládáme roj světlušek a později i prvou dívčí družiny „Rosniček“ a „Lasiček“. Trojka dává impulz k vytvoření LINPRRTy (volné sdružení roverů a rangers táborského regionu), podnět táborským oldskautům k pořádání každoroční „Uzlařské regaty“. V letech 1996 – 98 pořádáme celostátní soutěž pro amatérské literáty – Táborský Sosák. K úspěchům lze připsat druhé místo našich vlčat v okresním kole Závodu vlčat a světlušek (96), osmé místo naší hlídky ve finále Svojsíkova závodu (99) a vítězství našich nejmenších v celostátní soutěži „Zažíháme světýlko“ (97).

2000 – 2005

Od této chvíle se píše už nová historie, ale je nutno podotknout, že 3. oddíl HI-LAH-DIH se doposud nezpronevěřil českému skautingu, tak jak jej nastínil zakladatel A. B. Svojsík, tak jak si trojka slíbila již roku 1968, ačkoliv se nyní mnohdy musela bránit nátlakům zvenčí. Na 28. letním táboře roku 2000, br. Patt slavnostně předává oddíl a „vůdcovské křeslo“ Honzovi Chlumeckému (Vlk). Patt fakticky vede Trojku ještě další rok, protože Vlk odjíždí na roční studijní pobyt v zahraničí.

Neutěšená situace uvnitř našeho junáckého střediska se pro náš oddíl stala neúnosnou. Narůstající konflikty mezi vedením střediska a Trojkou vyústily v naší žádost o revizi hospodaření střediska ORJ a ÚRKJ. Tyto orgány však taktně mlčely a tím povzbuzené středisko nám odpovědělo sezváním „Mimořádného sněmu střediska“ na kterém byl náš oddíl a činovníci „odsouzeni“. Rodičům byl rozeslán dopis s doporučením přestupu jejich dětí do jiných oddílů. Středisko „doporučilo“ ukončení dalšího vydávání časopisu – PRAMEN.

Oddílová rada proto zvážila další setrvání v Junáku SSSČR a rozhodla o ukončení členství a vstupu oddílu HI-LAH-DIH do občanského sdružení SKAUT – český skauting ABS (říjen 2002). Tato organizace staví na principech českého skautingu, tj. bez masovosti, komerčních volnočasových aktivit, kdy hlavní důraz je kladen na kvalitní výchovu dětí v oddílech. Tento krok jsme podstoupili s vědomím „trnité cesty“ ale na základě přesvědčení, že chceme uchovat skautský oddíl HI-LAH-DIH i nadále skautským!

Od dubna 2002 – leden 2004 je oddíl bez zázemí (vlastní klubovny). Však ani těchto více jak 600 dní, neotřáslo celistvostí oddílu. Naopak – všichni se dokázali semknout. Bratři i sestry se upnuli ke svým družinám a dál pracovali u někoho doma či pod širým nebem. V této „sirotčí“ době sehráli velkou roli rodiče svým pochopením a důvěrou v naše počínání. Díky naší trpělivosti jsme přece jen získali porozumění představitelů našeho města. Od ledna 2004 nám byly na rok pronajaty prostory v suterénu Domova důchodců. Oddíl HI-LAH-DIH začal prakticky se svou regenerací, aby mohl svými činy úspěšně šířit skautskou myšlenku. Jedním z postupných kroků, jak ji šířit a zároveň prezentovat svou činnost veřejnosti je – tento blog.

2005 – 2008

S počátkem roku 2005 oddíl HI-LAH-DIH – zaniká! Však pouze proto, aby vzniklo v Táboře 1. středisko občanského sdružení SKAUT – český skauting ABS, které nese název HILAHDIH (bez pomlček). Jeho součástí je 3. chlapecký a 3. dívčí oddíl. Třetím se také stává samostatná Hlídka roverů a rangers. Vůdcem střediska se stává Honza Chlumecký (Vlk). V čele chlapeckého oddílu stojí bratr Mirek Vácha (Zub), dívčího – sestra Martina Hladíková (Jazzinka).

Rok 2005, je pro všechny členy střediska slavnostní tím, že si připomínají 80 výročí od svého založení, který si připomínají v Den otevřených dveří. Byla zastavena edice časopisu Pramen, který byl vydáván bratrem Pattem po 11 let. Náhradu za časopis, zakládá Patt s bratrem Divochem tyto webové stránky, a oficiálně končí se svou aktivní činností ve středisku. Středisko přechází na podvojné účetnictví. Pro nedostatek času členů Roverské hlídky, byla její činnost pozastavena, však pomáhají při každoročních letních táborech.

Tak jako jiná občanská sdružení, potýká se v průběhu těchto let středisko Hilahdih, s nedostatkem nových členů. Proto pořádají každoročně nábor na ZŠ. V průběhu roku, si odrůstající skauti a skautky, mj. zvyšují svou kvalifikaci, účastní se zkoušek čekatelů i vůdců. Tím je zaručena vysoká připravenost pro náročnou práci s dětmi. Účastní se celostátních setkání Skauta ABS.