Blaník 2007

Pondělí, 5. listopadu 2007, 11:08 – Zub – Zápisník

V netradičním termínu (20. – 21.10.) letos proběhla tradiční akce – Blanické vigilie. V termínu z jedné strany stíhaném sv. Václavem a ze strany druhé už nadohled 28. říjnu vyrazila hrstka odvážných opět na vrchol Blaníku.

Letošnímu Blaníku zpočátku osud házel pod nohy jeden klacek za druhým. Počasí, nemoce, brigády a další nástrahy si zpočátku září přehazovaly s termínem Blaníku jako s horkým bramborem. Datum se nakonec ustálilo na víkendu 20.-21.10. Co čert nechtěl, zrovna na tento víkend rosničky předpověděli vlnu mrazů, což ovlivnilo rozhodnutí několika členů (a jejich rodičů) vigilií se nezúčastnit.

A tak jsme v sobotu ráno k úpatí hory Blaník vyrazili ve složení Zub, Martina a Jerry (pořadí dle statečnosti). Při cestě jsme si ještě udělali náborovou zastávku k potenciálnímu budoucímu členu (čerstvě narozené mimčo kamarádky Martiny :). V jedenáct hodin jsme už ale byli na místě a dali jsme se do stavby základního tábora. Během chvíle zde stály dva stany a přepychové ohniště s krásnou hrazdou na kotlík.

Po obědě jsme vyrazili na obchůzku k vrcholu prohlédnout si, kde vyrostla nová lesní školka či kde je padlý strom, aby nás v noci nemohlo nic překvapit. Cestou jsme narazili na několik vskutku zajímavých novinek (např. školka hned u prvního krmelce), a tak jsme byli rádi, že jsme nešli rovnou naostro. Vrcholu jsme dosáhli v celkem nezajímavém čase. Vyzvedli jsme mrtvou schránku a vydali se na cestu do Louňovic, kterou nám zpříjemňovala nová naučná stezka.

Snad to máme správně

Ve vsi jsme se pak jali ověřovat, jak že jsou na tom zdejší obyvatelé se znalostí Blanické mytologie, a snažili se tak opět o něco rozšířit naše obzory. Cestou na tábořiště se nám podařilo sehnat nějaké to suché dřevo, což se vzhledem k vlhkosti v okolí tábořiště docela hodilo. Na cestě zpět začalo také poprchávat a lesní pěšina zapadaná listím se stala téměř neschůdnou – zvláště pak pro Martinu.

Na tábořiště jsme ovšem zdárně dorazili a po občerstvení jsme se pustili do hry, kterou připravila Martina – pravidla a zvlášť pak průběh hry však byl značně zmatený, takže nejsem příliš sto hru přiblížit. U večerního ohně pak jako vždy probíhala bujará diskuse, kdy jsme si připomněli něco z naší historie a významu (a síly) vigílií, k čemuž nám dobře dopomohla četba starších zápisů z mrtvé schránky.

Před jedenáctou hodinou jsme vyrazili k vrcholu, na kterém jsme všichni stanuli už třináct minut před dvanáctou. Neopakovatelná půlnoční vrcholová atmosféra nám byla opět odměnou za náš výstup. Několik minut po půlnoci s přáním krásného skautského roku jsme se vydali zpět na sestup.

Blaník opět dobit

Když jsme ulehali do kopule, v hlavách nás hlodali zvěsti rosničkářů o tuhém ránu. Po probuzení na nás opravdu čekalo překvapení, a to když si Jerry všiml, že jsme zaspali a že je půl desáté. Takže nakonec ani sami nevíme jak frišné ráno bylo, anšto nikdo z nás neměl příležitost to zjistit. Po příjemném probuzení jsme se už jen nasnídali, zaklidili tábořiště a vydali se zpět k domovu.

P.S.

Nic moc čas Jerry :)